KALENDÁŘ AKCÍ-Turistické informační centrum Hradec Králové

28/04/24–12/10/25

kurátorka: Petra Příkazská

Vernisáž výstavy: 27/04 v 15:00

Komentovaná prohlídka: 13/06 od 17:30
 

Sběratelství výtvarného umění je jednou z činností, jíž moderní člověk může realizovat sám sebe. Svoje zájmy, záliby a názory na to, co je dobré, kvalitní, smysluplné či krásné propisuje do universa rozrůstající se sbírky. Vytváření sbírky je otevřený a dynamický proces, jehož výsledek není předem znám, neboť spolu s kolekcí se také prohlubují znalosti a zkušenosti sběratele o daném tématu, a tím se postupně proměňuje i její budoucnost.

 

Výstava Jak sbírat umění představí divákovi celoživotní dílo Karla Tutsche (1941–2008), znalce, sběratele a neortodoxního neúnavného podporovatele mladých výtvarníků, jenž po více jak čtvrt století na vlastní náklady provozoval galerii Na bidýlku a svou činností přispíval k propagaci českého umění v zahraničí a naopak.

 

Výstava bude rekonstrukcí Tutschovy cesty od amatérského sběratele drobné grafiky a ex libris po uznávaného znalce a majitele jedné z nevýznamnějších sbírek své doby. Kromě toho jednotlivá umělecká díla, jež se rozhodnutím sběratele ocitla v malém brněnském bytě, dohromady vytváří subjektivní, a tím i neopakovatelnou encyklopedii českého umění od poloviny 60. let 20. století do roku 2008, završenou kapitolou věnovanou berlínské výtvarné scéně raných nultých let, která v té době zažívala svůj největší rozmach a kam se sjížděli začínající umělci z celé Evropy.

 

Sbírka byla zakoupena GMU roku 2021 s podporou KHK a následujícího roku doplněna o soubor originálních kreseb ke katalogům galerie Na bidýlku.

Zbyněk Janáček (1957) pochází z Jeseníku, žije a pracuje v Ostravě. V letech 1976–1981 absolvoval Filozofickou fakultu v Olomouci. Působil jako výtvarný redaktor v ostravských nakladatelstvích, v současnosti je dlouholetým pedagogem, děkanem a profesorem Fakulty umění Ostravské univerzity. Za své grafické práce získal řadu cen, včetně ocenění Grafika roku a Cena Vladimíra Boudníka. Věnuje se počítačové grafice, serigrafii a přesahům grafiky směrem k objektu a do prostoru.
 

Daniel Vlček (1978) se narodil ve Strakonicích, žije a pracuje v Praze. Studoval na pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, v malířském ateliéru Martina Mainera na FaVU VUT v Brně. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde prošel ateliérem malby Vladimíra Skrepla a intermediální školou Veroniky Bromové. Získal stáž na milánské Accademia di Brera. Je spoluzakladatelem pražské Galerie Ferdinanda Baumanna a klubu Berlínskej model. Malíř, hudebník a organizátor kulturního života je členem umělecké skupiny Guma Guar a hudebních skupin Střešovická kramle a ba:zel. V roce 2018/2019 zvukově interpretoval díla Františka Kupky u příležitosti výstav v pařížském Grand Palais a v Národní galerii Praha.

Nová perspektiva

Zbyněk Janáček překračuje limity grafického média směrem k objektu a novým technologiím. Před dvěma lety jsme na výstavě Konsonance mohli ocenit permanentní pohyb světla na metalických foliích nainstalovaných jako environment – prostředí. Aktuálně autor vystavuje dvě série, opticky úchvatné čtvercové digitální tisky „nových perspektiv“ z nedávné doby a spirálovitě roztáčené kruhy z mileniálního období. Do nových perspektiv již nevstupuje pozorující divák svým odrazem, ale má možnost se empaticky rozvlnit skrze antigravitační víry. Jednotlivé UV tisky na plexiskle vrství barevné pixely vystřelující od středu. Centrální část funguje jako kosmická černá díra, hmotné těžiště, úběžník. Rozvolněné transparentní okraje vznikly následkem rotací. Různě průhledné a různě deformované čtverce, z nichž je perspektiva vybudována, připomínají svou povahou akvarelová pole Paula Klea. Na to jsou ovšem příliš exaktní. Člověk se neubrání pocitu, že opustit původní grafický otisk ve prospěch precizní počítačové dokonalosti vyžaduje odvahu. Tisky nevznikly jako elektronicky generovaný obraz, byly cíleně vybudovány autorem v kompjuterovém prostředí grafických aplikací, jež jsou dílem člověka stejně jako tužka, papír nebo rydla. Janáček užívá valéry jedné barvy, rozpětí teplých tónů od žlutých přes oranžové až po červenou, kombinace spektrálních barev, i oba známé barevné modely, CMYK a RGB v malých, geometricky definovatelných překrývajících se ploškách. Protože v eukleidovské geometrii všechno do sebe zapadá, harmonie vyvolávají představu a zážitek krásy. Spodní emocionální bází ale interpretujeme i možnost exploze, imploze, kosmického kolapsu.

Zvuková teritoria

Přístup Daniela Vlčka charakterizuje široké rozpětí od provokativního umění, přes hudbu, zvuk, DJ mixy koláží a citací, až ke geometrii a k zájmu o krajinu ovlivněnou člověkem. Zabývá se archeologií médií, historie a interpretace audio a videozáznamu se otiskují do vlastní technologie malířské techniky. Zkratkou se dostává k propojení práce a technologie, k rozbředlým hranicím mezi lidským a strojovým. Vystavené obrazy pocházejí ze série „Drift Shift“, což bychom volně mohli přeložit jako „unášen změnou“. Vznikly vrstvením ploch a linií. Modulové křivky jsou dané rozměrem pneumatiky automobilu nebo vinylových desek (LP, SP, EP). Pokud objevíme podobnost s dílem klasika Klubu konkretistů Vladislava Mirvalda, je jisté, že jde o poctu, zároveň ale o obrácený postup. Lounský mistr pracoval pomocí dokonale zvládnuté geometrie a deskriptivy, ručně štětcem přidával jednu dokonalou linku za druhou. Daniel Vlček hnán touhou nebýt otrokem perfekce vychází z barevných ploch, v nichž začerstva paralelní linie odebírá speciálním gumovým štětcem. Výsledek připomíná diagramy, schémata, mechanické vlnění prostupující prostor, prismatický rozklad světla, které je vlnou i částicí. Zdrojem metody jsou možná trochu překvapivě přirozené přírodní procesy, cyklické vlny zvukových vibrací. Komorní formáty jsou experimentální, nesou proměnlivou emoci. Monumentální plátna znějí složitými harmoniemi s fluidními disharmonickými akcenty. 

Santini Reloaded - Vladimír Kiseljov

Vernisáž 3.10. 2024 od 17h

Výstava od 3.10. do 28.11. 2024

Mezinárodně známý autor (výstavy v Alšově Jihočeské galerii, performance v Národní Galerii v Praze, Egon Schiele Art centru, Berlině, Florencii, Vídni, Edinburghu aj.) zde vystavuje své obrazy z cyklu grafik a maleb, inspirovaných stavbami J.B. Santiniho - Aichela. Osobní zkušenost a studium jeho architektury jsou transformovány v abstraktní malby a linie. Zároveň představuje vesmír, jednotu všeho živého, vhled do své duše a různorodost toho, co člověk ve svém nitru najde.
 

Nacházíme propojující témata světla poznání, životní energie, která většinou zlatou barvou září, proměňuje a zušlechťuje hmotu a ducha. V obrazech můžeme najít i alchymickou a hermetickou symboliku, které se společně s Tarotem autor dlouhodobě věnuje, také ve svých dvou publikovaných knihách. Můžeme zde najít i jeho synestetické vidění hudby, která také často zachycuje extáze a vytržení lidského ducha a spojuje se s duchem Santiniho architektury. Totéž platí i o jeho černobílých grafikách, které jsou tuší osvobozeny od barvy.

Michal Drozen aka Spiral Sadness ve Walk Thru Gallery představuje svou nejčerstvější tvorbu. Výstava složená z olejomaleb a vytištěných obrazů, které si autor vtiskl do paměti a zároveň uložil ve fotografiích se dotýká fenoménu paměti a času. Paměť nám dle francouzského filozofa Henriho Bergsona slouží jako osobní zapisovatel zpřítomňující minulé záchvěvy vědomí a stává se tak předpokladem trvání a času. Náš život je spojen s neustálým vytvářením vzpomínek, které nevystupují naráz, ale selektivně v jistém výběru. Podobnou selekci Michal přenesl na plátno, aktualizoval vzpomínku a vytvořil emočně zabarvené situace podobné deníkovému zápisu. Scénář, ve kterém hrál hlavní roli nebo spolu vystupoval se promítá v obrazech nesoucí názvy jako: Polibky, Můžu si to vyfotit? či Videokamera. Téma propojování svého vnitřního života s okolím Michala malířsky zajímalo odjakživa. Výstavou Can I Take a Picture? však narušil svou doposud statickou figurální kompozici a v obrazech probudil novou dynamičtější podobu. Élan vital!