KALENDÁŘ AKCÍ-Turistické informační centrum Hradec Králové

Brožurka je určená pro předškoláky, žáky 1. stupně ZŠ, učitele, rodiny s dětmi.

 

Galerie Bořivoje Borovského a výtvarný obor ZUŠ Střezina vás srdečně zvou na výstavu Nekonečno, která představí tvorbu významného královédvorského sochaře Jaroslava Černého (1950–2006).

 

Výstavu „Hradečtí houslaři“ mohou návštěvníci Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové zhlédnout od února do března letošního roku v galerii Dokola.
 

Na sedmnácti panelech je zachycen průřez stoletím houslařského rodu Pilařů, jejichž ateliér v loňském roce oslavil sto let svého působení v Hradci Králové. Součástí připomenutí významného výročí je také vydání publikace „100 let ateliéru Pilař v Hradci Králové“.

 

Výstavu najdete v galerii Dokola ve 4. NP.

kurátor: Tomáš Kolich | Prostor
 

vernisáž: čtvrtek 20/02/2025 od 18:00
 

Výstava prezentuje tvorbu deseti malířských osobností, které v hlasování návštěvníků na výstavě Hledá se mistrovské dílo (08/10/2023–26/05/2024) skončily na konci, a zároveň jsou dějinami umění dlouhodobě opomíjené. V posledních desetiletích jim nebyla věnována téměř žádná odborná výstava ani monografie: Augustin Němejc (1861–1938), Ferdinand Engelmüller (1867–1924), Karel Boháček (1886–1928), Antonín Pelc (1895–1967), Karel Meisner (1904–1979), Alois Vitík (1910–1972), Jarmila Zábranská-Sychrová (1910–1991), Otta Mizera (1919–1952), Willy Horný (1933–1982), Jaroslav Jeřábek (1936–2022).

 

Výstava hledá odpověď na otázku, proč se některé výtvarné umělkyně a umělci (posmrtně) proslaví, a jestli je pozice v kánonu skutečně jedinou formou uměleckého úspěchu. Každý z vystavených autorů totiž uspěl v určitém ohledu, ať už šlo o získání ocenění a zakázek, pedagogické působení, regionální slávu anebo uživení se vlastní tvorbou. Jejich jména se pouze nedostala do učebnic. Jsou tedy skutečně méně úspěšní než ti umělci a umělkyně, na které se dnes v galeriích stojí fronty, ale přitom za života třeli bídu s nouzí? A je tvorba opomenutých osobností doopravdy méně kvalitní? Nechť návštěvníci posoudí sami.

 

 

 

Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.

kurátor: Pavel Kubesa | Bílá kostka
 

vernisáž: čtvrtek 20/02/2025 od 18:00
 

Výstava Luďka Rathouského a Zbyňka Sekala ze sbírek GMU je mezigeneračním a intermediálním dialogem, zasazeným do tvarosloví formální abstrakce. Podstatnou konotativní roli může v jejich společné prezentaci sehrát právě charakteristická materialita, která supluje chybějící doslovné narativní elementy a zasazuje tak významovou strukturu jejich děl spíše do prožívaného emocionálního napojení nežli do racionálně, jazykově artikulovaných příběhů.

 

V napětí mezi asociativními potenciály jednotlivých materií pak Rathouský se Sekalem odkrývají úvahy směřující k otázkám o smyslu (konání, umělecké práce). Zaměřují pozornost spíše na periferii nežli na mentální či konceptuální centra vztahování se k životnímu prostoru. V Rathouského interpretaci Sekalovy tvorby pak můžeme vysledovat zájem o pouhou „možnost“ coby onen kýžený smysl: jejich dílo je pouhou možností, experimentem, avšak ničím „nutným“.

 

LUDĚK RATHOUSKÝ (* 1975) se narodil v Broumově a vyrůstal v Náchodě a v letech 2010–2023 vedl dramaturgii galerie Luxfer v České Skalici. Řadí se ke střední generaci vizuálních umělců, kteří nastupovali na českou uměleckou scénu v průběhu 90. let 20. století, kdy se inklinace ke konceptuálním tvůrčím postupům a postojům zdála jako jedna z možných uměleckých strategií. Přesto se ale Rathouský svým vztahem k vizualitě a malířskému médiu hlásí spíše k postkonceptuálním principům tvorby.

 

Tvorba ZBYŇKA SEKALA (1923–1998) se zase v jistém smyslu v mnohém vymyká nejen českému, ale i světovému sochařství. U Sekalovy práce se často poukazuje na její kořeny ve středoevropské modernistické tradici, současně se však svými východisky dotýká i principů, které jsou charakteristické pro východní vizuální kultury, především pak pro japonské umění.

 

 

 

Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.

utor textu: Martin Mazanec | Černá kostka
 

vernisáž: čtvrtek 20/02/2025 od 18:00
 

V prostoru Černé kostky zamýšlí autorka představit nedávnou akvizici GMU – velkoformátovou černobílou fotografii na plátně s názvem Konec filmu (2001) a dále video Home Cinema (2006), poskládané z filmových znělek produkčních společností, které odkazují k začátkům mnoha filmů, jež však nikdy nezačnou.

 

Tyto dva mezníky – začátek a konec filmu, instalované v prostoru Černé kostky, Kotzmannová doplní 10–12 monitory menšího formátu, na kterých budou promítány „fotografie“ s motivem různých světelných zdrojů z různých prostředí, „vybrané“ z autorčina archivu. Tyto „animované“ fotografie budou upraveny tak, že zdánlivý statický moment vždy mírně naruší jemný pohyb v obraze. V divákovi to navodí pocit znejistění, napětí mezi statickým a pohyblivým, fotografií a filmem. Celým prostorem se ponese hudba filmových znělek, která se však bude vztahovat jen k závěrečnému monitoru. Práce se světlem a vnímáním času, jako základním prvkem fotografie a filmu, se dlouhodobě prolíná autorčinými uměleckými přístupy, které nenápadně, ale cíleně vytrhují diváka z rutiny každodenního vnímání. „Světlo a tma jsou předpoklady filmové projekce a prostorového uspořádání nejen interiérů kin a galerií, ale i dění v nejbližším okolí těchto budov v městském prostředí. To, co se může dít cestou do kina, anebo naopak cestou z kina, se odehrává v rámci výstavy Statické drama, která zdánlivě poskytne pouze začátky a konce těchto rituálů, spjatých nejen s městským prostředím nebo dějinami kinematografie. Nosným médiem i výchozím elementem je fotografie. Ta se může jevit rozpohybovaná, animovaná, statická anebo vytrácející se,“ doplňuje Martin Mazanec.

 

 

 

ALENA KOTZMANNOVÁ (* 1974) v letech 1992–1998 studovala v Ateliéru fotografie a v Ateliéru konceptuální a intermediální tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, později získala doktorát na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy (2009–2014). Dvakrát byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé umělce. Ve své tvorbě zkoumá možnosti a podstatu fotografických médií. Vlastní (především černobílé) fotografie často kombinuje s videoprojekcemi nebo nalezenými objekty.

 

 

 

Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.

 

Martin Veselý rád hledá krásu v něčem tak nepravděpodobném, jako je starý plech, dřevo, plast, beton, asfalt, led apod. Předlohou výstavy JINÉ SVĚTY jsou tentokrát dna starých plechových sudů. Ty se mění v mimořádně zajímavé obrazy a vyzařuje z nich krása neznámých planet z vesmíru.
 

U díla Martina Veselého si uvědomíme, že realita je vlastně paradoxní pojem. Díváme se na něco, co existuje nezávisle na pozorovateli. Na druhé straně je právě tato zobrazovaná skutečnost výtvorem konkrétního člověka, který se na ni dokáže podívat jinýma očima. Při pohledu na obrazy si autor přeje otevřít v divákovi jeho představy a snění. Každý v nich totiž uvidí něco jiného.

 

Vernisáž výstavy se koná 28. 2. v 17:00 hod.v galerii U Přívozu.

Podchod na třídě Karla IV. je jednou z hlavních tepen, kudy denně projdou stovky lidí – místních i návštěvníků. Místo, které vzbuzuje emoce těch, kteří jim denně spěchají do práce nebo se v něm ocitnou náhodou při návštěvě Hradce. Místo, které vybízí k setkávání, ale většina z nás se v něm nechce zdržet.

Vernisáž proběhne 28. 2. od 18.00 hodin.