KALENDÁŘ AKCÍ-Turistické informační centrum Hradec Králové

Po delší době bude Muzeum východních Čech v Hradci Králové hostit výstavu žijícího umělce - světoznámé a uznávané výtvarné umělkyně Míly Fürstové.

Nápad uspořádat tuto výstavu byl velmi prozaický. Po dvaceti pěti letech od své první výstavy v Hradci Králové chtěla umělkyně představit svá díla ve městě, kde vyrůstala a snila svůj sen o kariéře výtvarnice. Muzeum východních Čech nabídlo své prostory a Míla tuto nabídku přijala.

 

Výstava s názvem Taj jemnosti aneb návraty domů si klade za cíl seznámit návštěvníka s osobností Míly Fürstové, s její životní cestou, která je neodmyslitelně spjatá s její prací, a tím představit její tvorbu v co nejucelenějším formě. Zastoupena budou díla ze středoškolských let, z dob, kdy studovala v Londýně nebo učila na prestižní škole v Cheltenhamu.

 

Výstava poskytne jedinečnou možnost pozorovat vývoj autorčiny tvorby, experimentování s novými technikami, jako je tisk na sklo či plexisklo, který dílům propůjčuje až éterický nádech zobrazované skutečnosti, nebo prořezávání grafik, vytváření hloubky, a tím i třetího rozměru obrazu. Míla si ráda hraje s barevnými variacemi obrazů, jimiž stupňuje nebo zvýrazňuje daný motiv.

 

Každý umělec reflektuje ve své tvorbě niterné prožitky, dění ve společnosti nebo ve světě. Nejinak je tomu i u Míly, která velmi často používá jednotlivé skutečné prvky, jež různě skládá do větších celků. Drobnými motivy tak vytváří monumentální díla pro grafiku spíše netypická. Míla čerpá inspiraci pro svou tvorbu ze svého života, dětství, mateřství a přírody, proto jsou její práce velmi poetické a osobní.

28/04/24–12/10/25

kurátorka: Petra Příkazská

Vernisáž výstavy: 27/04 v 15:00

Komentovaná prohlídka: 13/06 od 17:30
 

Sběratelství výtvarného umění je jednou z činností, jíž moderní člověk může realizovat sám sebe. Svoje zájmy, záliby a názory na to, co je dobré, kvalitní, smysluplné či krásné propisuje do universa rozrůstající se sbírky. Vytváření sbírky je otevřený a dynamický proces, jehož výsledek není předem znám, neboť spolu s kolekcí se také prohlubují znalosti a zkušenosti sběratele o daném tématu, a tím se postupně proměňuje i její budoucnost.

 

Výstava Jak sbírat umění představí divákovi celoživotní dílo Karla Tutsche (1941–2008), znalce, sběratele a neortodoxního neúnavného podporovatele mladých výtvarníků, jenž po více jak čtvrt století na vlastní náklady provozoval galerii Na bidýlku a svou činností přispíval k propagaci českého umění v zahraničí a naopak.

 

Výstava bude rekonstrukcí Tutschovy cesty od amatérského sběratele drobné grafiky a ex libris po uznávaného znalce a majitele jedné z nevýznamnějších sbírek své doby. Kromě toho jednotlivá umělecká díla, jež se rozhodnutím sběratele ocitla v malém brněnském bytě, dohromady vytváří subjektivní, a tím i neopakovatelnou encyklopedii českého umění od poloviny 60. let 20. století do roku 2008, završenou kapitolou věnovanou berlínské výtvarné scéně raných nultých let, která v té době zažívala svůj největší rozmach a kam se sjížděli začínající umělci z celé Evropy.

 

Sbírka byla zakoupena GMU roku 2021 s podporou KHK a následujícího roku doplněna o soubor originálních kreseb ke katalogům galerie Na bidýlku.

Výstava probíhá od 17. 6. do 20. 9. 2024 v Galerii Na Mostě.

 

Vernisáž výstavy 17. 6. v 16:00 hodin.

MARKÉTA ŠKOPKOVÁ vystudovala Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, Vysokou školu umělecko průmyslovou v Praze, Atelier keramiky a porcelánu a Soukromá studia fresky a ilustrace v Itálii.

 

Zabývá se volnou i užitkovou keramikou, vytváří figurální plastiky, dekorativní a zahradní keramiku, fontány, žardiniéry, svítilny. Věnuje se i tvorbě medailí, maluje fresky a ilustrace. Je autorkou malované Křížové cesty pro hřbitovní kostel v Broumově a nástěnné výzdoby hřbitovní kaple v Šestajovicích u Jaroměře. Zúčastnila se III. hrnkového sympozia v Dubí /1993/, VII. keramického sympozia v Lučenci /1995/ a XXIV. keramického sympozia v Bechyni /2010/. V poslední době se věnuje také tvorbě smaltovaných a textilních obrazů. V současnosti působí také v Umělecké kolonii Bastion IV v Josefově.

kurátor: Miloš Vojtěchovský | Bílá kostka

spolupráce: David Lipovský

fotografie: Zdeněk Merta

Výstava Loutky & židle v prostoru Bílé kostky je imaginativní procházkou loutkářským ateliérem. Diváci se mohou seznámit s různými kapitolami tvorby umělecké a životní dvojice Věry a Františka Vítkových, prohlédnout si autorské i společné práce a zaposlouchat se do tikání, šramocení a cinkání hracích i nehracích mechanismů. Instalace zahrnuje ukázky divadelních artefaktů a propriet a vytváří působivý prostor s kresbami, obrazy, mechanickými konstrukcemi, panoptikem loutek a sbírky starých židlí.

 

V roce 2017 získali Vítkovi za svou uměleckou práci evropského významu cenu Thálie za celoživotní loutkářské mistrovství. Není náhoda, že toto dílo vznikalo v regionu, kde dnes působí největší amatérská loutkářská komunita v Čechách a kde se prastaré umění vedení loutky, řezbářství a tajemství mechanického divadla a betlémů těší dlouhé a bohatě rozvětvené tradici, předávané od baroka až do 50. let minulého století z generace na generaci.

 

Věra Říčařová Vítková (*1936) mezi lety 1951 a 1955 vystudovala Střední průmyslovou keramickou školu v Bechyni a v roce 1959 loutkářskou katedru DAMU v Praze. Ve stejném roce dostala nabídku angažmá v týmu nově založeného Východočeského loutkového divadla v Hradci Králové (později DRAK), kde se potkali s Františkem Vítkem.

 

František Vítek (*1929) v roce 1948 získal v Brně výuční list řezbářský od mistra Jaroslava Vaňka, roku 1951 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, odkud ale po jednom semestru odešel. V roce 1958 nastoupil do Východočeského loutkového divadla v Hradci Králové, kde se společně s Věrou podílel na řadě místně i mezinárodně úspěšných inscenací.

 

V roce 1981 bylo vedení divadla DRAK donuceno oba propustit a Vítkovi se od té doby protloukali jako umělci na volné noze. V době normalizace spolupracovali s divadlem Theater am Faden ve Stuttgartu. Po roce 1990 podnikli několik úspěšných zahraničních turné, například do Stockholmu, Antverp, Utrechtu, New Yorku, Tokia a Jokohamy. Slavným a posledním výstupem jejich práce se v posledních 40 letech stalo neustále se proměňující představení Piškanderdulá, podtitul Josefe!

 

 

 

Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.

kurátorka: Tereza Špinková | Černá kostka
 

Tears for Fears je britská synthpopová hudební skupina založená v 80. letech minulého století. Její jméno je inspirováno tzv. primární terapií, rozvíjenou americkým psychologem Arthurem Janovem. Ta je založena na zkoumání potlačených bolestí z dětství, které můžou být příčinou problémů přetrvávajících do dospělosti. „Slzy místo strachu“ pak odkazují k představě pláče jako ozdravného způsobu, jak se zbavit strachu či úzkostí. Aspekt vyrovnávání se s (environmentálním) žalem i skrze apropriaci popových písní je úzce spjat se životem multimediální umělkyně Juliany Höschlové a do její tvorby se propisuje už několik let. Klíčovou inspirací pro výstavu je motiv vody ve formě potoka v místě autorčina bydliště. Jeho podoba a zvuk se však s postupující klimatickou změnou proměňují a hmatatelně tak otvírají otázky: jak se vyrovnávat s mizením něčeho, nad čím nemáme kontrolu? Jak oplakávat tak, abychom nezůstali v pasivní rezignaci a naopak získali sílu nacházet nové cesty? Dokážeme se smířit s tím, že podoba světa, na kterou jsme zvyklí, už neplatí a život se v některých oblastech stává nemožným?

 

Juliana Höschlová do prostoru Černé kostky přenáší svou zkušenost upřímného a ryzího žití v souladu s konkrétním místem v Krkonoších, jehož se stala součástí. Uprostřed místnosti tak nechává zářit skleněný klenot ve tvaru řečiště potoka z údolí, v němž žije, naplněný jeho vodou. Instalace zahrnuje také zářivě barevné malby silně ohrožených druhů krkonošských květin. Ve vystaveném videu Everybody Wants to Rule the World autorka přetváří stejnojmennou píseň od zmíněné kapely v mírně hororovou esej s nadějnými záblesky, zároveň zdůrazňující stesk po něčem, co mizí. Skrze umělecký jazyk nachází umělkyně možnosti, jak se zbavit strachu z budoucnosti a zkusit se nebát konat, a to dohromady v propojení s dalšími, i mimolidskými bytostmi. Jelikož pozdě je, ale stále jsme tu spolu a stále je co dělat pro to, aby nebylo ještě hůř.

 

JULIANA HÖSCHLOVÁ (*1987) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, během studií absolvovala roční stáž na Tchaj-wanu a nyní žije a pracuje v Krkonoších. Dlouhodobě se zajímá o vztah mezi člověkem a prostředím, ve kterém žije. V roce 2010 získala cenu NG 333. Na domácí scéně vystavovala v Národní galerii Praha, v Domě umění města Brna, v galerii GAMPA, v experimentálním prostoru NoD, MeetFactory, Karlin Studios nebo v Galerii 35m2. V zahraničí např. v Akademie Graz v Rakousku, na bienále v Oděse, v Pince project v Budapešti, v galerii VT Artsalon v Tchaj-peji, v islandském Reykjavíku a letos také na mezinárodní přehlídce umění TIVA v Tchaj-peji. Zúčastnila se řady rezidenčních pobytů v zahraničí: v Rakousku, Maďarsku, na Tchaj-wanu nebo na Ukrajině. Je spoluzakladatelkou projektu Návštěva, který se zaměřoval na prezentaci video-artu s potenciálem kritického myšlení, a v roce 2010 realizovala projekt mapující tchaj-pejskou současnou uměleckou scénu Field / Políčko. Krátce před pandemií se také podílela na organizaci platformy Umění pro klima.

 

 

 

Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.

Jáchymovu tvorbu lze chápat jako svět stvořený z mnoha světů, neboť svou tvůrčí inspiraci fascinovaně proplétá disciplínami jako filozofie, matematika či fyzika.   Snahu o proniknutí k podstatě skutečnosti zobrazuje skrze symboly - sugescí podstaty.   
 Divák tak ve výstavě Mirroring of Principles objeví reliéfy s názvem: „Went to Play Golf /Hole Disappeared“, „Mechanical and Parasitic Tendencies“, „Life Cycle /Decompossed“. Jáchymovu výtvarnou produkci si můžeme dovolit vměstnat do slova/předpony

. Jelikož autor vytváří vlastní meta-jazyk na základně systematického uspořádání svých znalostí a jejich záměrně tvůrčím rozpadem. Okouzlen prostorem podobně jako Alice in Wonderland, zaznamenává a odlévá své myšlenkové procesy do betonových reliéfů, hlav i maleb. Jáchym Šimek je v současné době studentem Akademie výtvarných umění v Praze.